Na konci každého konvertovaného dokumentu je konverzní doložka – tedy úřední záznam o tom, co bylo převedeno, jaké podpisy byly ověřeny a kdo konverzi provedl. Na první pohled působí jako jistota. Ale právě zde vzniká několik nedorozumění:

Ne všechny podpisy jsou zobrazeny
Na jednu stranu konverzní doložka zmiňuje číselně, které podpis a pečeti byly na původním dokumentu vizualizovány. Na druhou stranu jsou v konverzní doložce explicitně zminěny jen ty podpisy, které autorizována konverze uznává, a to včetně podpisů a pečetí které nejsou v dokumentu vizualizovány.
Bohužel ani jeden způsob není příliš intuitivní, neboť v prvním případě pořadová čísla nemusí odpovídat vizuální podobě, nemluvě o tom, že na první pohled nemusí být jasné, že např. podpis, který byl vytvořen jako první, se v dokumentu zobrazuje jako poslední vizualizace. Jediné, na co se dá spolehnout, je, že seznam umiňovaných podpisů, pečetí a čas. razítek je seřazen podle času jejich vytvoření od nejstaršího po nejnovější.

Některé údaje se ztratí
Doplňkové informace, jako například důvod podpisu, místo podpisu nebo kontaktní údaje, jsou při konverzi ignorovány, ačkoliv se může jednat o důležité informace využitelné při práci s původním el. dokumentem. V doložce zůstávají pouze technické údaje o použitých certifikátech a časových razítkách.

Ne všechny podpisy konverze uzná
Autorizovaná konverze pracuje pouze s kvalifikovanými certifikáty. Pokud byl dokument podepsán „jednodušší“ formou, například pomocí Bank iD Sign nebo interního certifikátu, tyto podpisy v doložce vůbec neuvidíte. Na druhou stranu vám v rámci konverze zahrne kvalifikovanou pečeť společnosti Bankovní identita, která ale není na dokumentu nijak